OSVK - Ozbrojené síly Valašského království
Novinky
Členové
Návštěvní kniha
Fotogalerie
Videa
Akce a události
Něco o nás
Ankety
Odkazy
Kontakty
Pro členy
Administrace
Valašské království
Jméno
Heslo
Tenkrát na Balkáně bylo opravdu horko…

Tenkrát na Balkáně bylo opravdu horko…

 

Zatajený dech a napjaté nervy. Promrzlé tělo od studené země, na které už půl hodiny ležíme. Jsou 3 hodiny ráno. Právě mi u hlavy křupla suchá větvička. Zlomil ji chorvatský voják, když na ní stoupnul. Hlídkují, o minomety by neradi přišli. Jsme ukryti, čekáme, až nás přejdou. Vydržíme, úkol jsme odhodlaní splnit za každou cenu, ač prochladlí a unavení. Rojnice nás minuly, zvedáme se a popojdeme o kousek dále. Minomety jsou blízko, avšak s početnou ochranou. Je nás jen 6, ale využíváme roušku noci  a nastává zmatek. Srbijaaa!!! Mám pocit, že se střílí úplně všude. Taky že ano, Chorvati a muslimáni po sobě navzájem pálí, jsou zmateni, co se děje a tak palbu vedou i do vlastních řad. Většina družstva padla, ale za chvíli zní ve vysílačce, že minomet je vyřazen. Vyřadil ho poslední z nás. Ovšem jen jeden, pro druhý minomet  si půjdeme za rozbřesku…

    Už je to tady! Poslední bitva zanedlouho vzplane, poslední bitva statečných Arkanových tygrů u Vizovaru, starého srbského města. Válka se chýlí ke konci a chorvatsko-bosenská federace si chce ukrojit co nejvíce ze svaté srbské země, než bude uzavřeno příměří. Tygři však nedají ani zrnko písku Srbije bez kapky krve. Místo a čas tohoto krveprolití je už známo. 2.-4. října, kopec Březina nad Vizovarem.

    Baterky nabity, do krosny jsem zabalil pár posledních věcí, ještě cestou nakoupit jídlo a jsem připraven. Ač mám Opel Astra kombi, začínám mít obavu, zda nacpané plné polní pěti bojovníků z OSVK mé auto pojme. Uvidíme, povezeme totiž s sebou maskovací síť, která by zamaskovala svým rozměrem i tank. Nabírám Matěje, následně Čana a Satana. Auto je narváno k prasknutí a to jedeme ještě pro Maldu. To bude mazec! Malda jsme naložili, začíná se žertovat, jestli budeme brát stopaře. Do auta by se totiž nevlezl už ani křeček. Na pumpě dofoukáme pneumatiky a vyrážíme směr Vizovice. Nová silnice na Vsetín cestu hodně urychluje, před pátou odpoledne jsme ve Vizovickém Albertu, nakupujeme poslední zásoby a míříme na shromaždiště. Jsme i přes mírné zpoždění oproti plánu jako vždy první – už jsme si na to i nějak zvykli, že ostatní dorazí alespoň o hodinu později od času srazu. Srbská garda postupně přijíždí, chystáme se a vyrážíme na kótu.

    Provádíme nástup, jsme seznámeni s okolnostmi. Jakožto velitel se účastním upřesňující porady o tom, co se dnešní noc bude dít. Úkoly jsou rozděleny, OSVK bude dnešní noc průzkumný, popř. úderný tým. ANH zajistí obranu našich komunikačních uzlů. Snažíme se co nejrychleji rozbít tábor, už se totiž stmívá. Od 20:00 začínají bojové operace, tudíž už musíme mít neustále brýle na očích. Čeká nás průzkum nepřátelského území za úkolem najít minometnou baterii. Bereme jen to nejnutnější, přebytečné věci by při průzkumu překážely,  a ve složení Jindra (velitel průzkumného družstva), Malda, Čan, Matěj, Satan a Legia (Radek z BSK) vyrážíme. Provedeme obchůzku dvou našich stanovišť po lesní komunikaci, která tvoří jejich spojnici. Ovšem po druhém kontrole druhého stanoviště otáčíme směrem na sever, k chorvatsko-bosenském území. Zanedlouho navazujeme vizuální kontakt s nepřítelem, ovšem zůstáváme skryti. Nepřátelští průzkumníci však postupují našim směrem – střílíme a na moment je zaháníme zpět. Konflikt okamžitě přicházejí monitorovat vojáci OSN. Jakožto velitel se s nimi dávám do řeči, veškerou vinu přestřelky svádíme na nepřítele, jak jinak, že? Berou si mě bokem na rozhovor a objasnění situace. Sděluji, že jsme pohraničníci a kontrolujeme hranici, vše nám sežerou. Velení se rozhodlo nás stáhnout zpět.

    Mezitím vypukne tuhý boj o naše pozice, kde konečně dorazily nálože na likvidaci minometů. Celé OSVK společně se zálohami ze základny se zapojujeme do obranných bojů, ale máme těžké ztráty. Přeživší - Já, Jerry a Malda se tiše plížíme k opuštěné pozici, kde měli být kluci z ANH. Kolem nás ještě doznívají poslední výstřely, na pozicích však nikdo není. Je to podezřelé, ještě před chvílí zde řádili muslimové v podání TARY. Vidím podezřelou bednu, možná to jsou nálože a muslimáni si jí nevšimli. Popadnu jí a rychle pryč! Bez ní bychom byli ztraceni. Doplňujeme munici, rozdělujeme si nálože mezi sebe, většinou dvě na osobu a v původní sestavě prvního průzkumu okamžitě vyrážíme na druhý průzkum, tentokrát z druhé strany louky s lesní školkou, která nám přijde bezpečnější. Po dvou hodinách jsme ušli asi kilometr, postupujeme velice pomalu, nasloucháme. Dostáváme se do hloubi nepřátelského území, všude kolem procházejí hlídky a „mrtví“ navracejíce se z opakovaných útoků na naše obranná postavení. Je už docela zima, od úst vychází pára. Už poněkolikáté slyšíme výstřel z minometu, je jasné, že už jsme blízko. Ještě několikrát kolem nás projdou federativní hlídky, kolikrát i tak těsně, že málem o nás zakopnou. Plížíme se blíže, baterie je na dosah. Úkol je jasný – zlikvidovat nepřátelskou baterii a rychle pryč. Se zvoláním Srbija!!! útočíme na baterii. Nastává totální zmatek mezi nepřáteli. V domněnce, že střílí po početných útočných vlnách Arkanových tygrů masakrují své vlastní hlídky. Ztráty jsou však i na naši straně. Jako mrtví se na základnu vracíme 4, vyjma Maldy a Matěje. O chvíli později slyšíme výbuch a z vysílačky se ozývá Malda – zničil jeden minomet. V základně propuká nadšení, div se nestřílí do vzduchu. Povedlo se ale zničit jen jeden ze dvou minometů. Uleháme ke krátkému spánku, abychom si za dvě hodiny došli pro druhý, už půjdeme na jistotu!

   Vstáváme v 5:00, na louce vedle nás se už formují posily ze Vsetína – 5.SDG a GOR. Tento pohled na čerstvé posily, navnaděné nakopat Chorvatům a muslimům zadky, nás povzbuzuje. Zahajuje se velký útok skládající se ze dvou částí. Nejdříve čistíme okolí základny od zbytků nepřátel, kteří štěstí pro ně byli už na jejich základně. Po zajištění okolí se přesunujeme na federativní území, co nejblíže k zbývajícímu minometu.. Vsetíňáci útočí ve dvou rojnicích na překvapené obránce, OSVK jako demoliční jednotka útočíme z vrchu od pole na ochromené zbytky chorvatské minometné jednotky. Je to rychlá akce, připevňujeme nálože. Ostatní se rvou jako správní Arkanovi tygři a snaží se pro nás vydobýt co nejvíce času. Zapalujeme, vzdalujeme se - následuje výbuch. Pro jistotu jsme zlikvidovali ještě jednou i ten jednou zničený minomet. Protiútok nás tvrdě tlačí zpět, ztráty jsou velké, ale úkol byl splněn.

    Nastává den plný krutých bojů, během kterého byla celá srbská garda postupně zatlačována k naší základně. Povedlo se několik protiútoků, které oblast vyčistily tak na hodinu a vše začalo nanovo. V tento den se projevila technická převaha a výcvik nepřátelských federálních sil. Měli neustále navrch. Naše obrana v určitých sektorech neustále mizela - buď byli mrtví, nebo se stáhli pod tlakem Chorvatů a muslimů. Tím pádem zůstaly obrané linie odkryty ze stran, nebo vznikaly samostatné ostrůvky Srbů v chorvatsko-muslimském moři. Obránci těchto slabých sektorů byli totiž poslední dobrovolníci srbské gardy, kteří bohužel nedostali patřičného výcviku a byli rovnou vrženi do boje. Ztráty v řadách srbských nováčků byly katastrofální a přispěli tak k rapidnímu nárůstu mrtvých Srbů na Březině. Sobotní boje zakončuje velký protiútok mající za účel vyčisti okolí základny od nepřátel a tudíž i prolomit obléhání základny. Kolem 17-té hodiny se do útoku se vrhlo kolem 30 bojovníků. S minimálními ztrátami jsme prolomili obklíčení a zastavili jsme se až u nepřátelské základny. Úder to byl ničivý, padlo mnohem více nepřátel než srbských tygrů.
    Na noc je vyhlášen klid zbraní. Popíjí se rum, vedou se debaty u ohniště. Ovšem přes druhou noc nás zůstává jen 19. Posledních 19 hrdinů bránící Březinu. Při posezení u táboráku volá Arkanovi Edems, že pár lidí od nich si na nás chce mimo hru vyzkoušet diverzní útoky jen s noži. Všichni nadšeně souhlasíme a hned se formuje oddíl dobrovolníků k jejich eliminaci. Přihlásili se Jindra (já, OSVK), Satan (OSVK), Matěj (OSVK), Jenda(VDV), Michal(VDV)  a Gusta(VDV). Velitel oddílu byl Legia (Radek, BSK). Netrvalo dlouho a blízko základny jsme slyšeli zvuky prozrazující nepřítele. Znenadání začala mela, kdy se máchalo nožem o sto šest. Ve finále byli skoro všichni mrtví a útočníci s námi přátelsky poseděli u ohně. Odveta ale na sebe nenechala dlouho čekat, teď byla řada na nás.

   Vybaveni gumovými nožy a bojovým nadšením jsme se připlížili na dosah jejich tábora. Já a Matěj jsme vsadili na absolutní drzost – chodili jsme si, posedávali a opilecky kecali přímo uvnitř tábora. Všichni kolem nás chodili a my jsme jenom doufali, že nás nikdo nepozná a neodhalí. A přitom jsme si vyhlíželi osamocené ovečky. V tom jsme jednu uviděli. Osamocený vojáček chystající si spacák se jevil jako snadný cíl. Tak jsme si zašli popovídat, chválili jsme mu přístřešek, zeptali se, jestli je tady sám. On že jo, tak slovo dalo slovo a už měl nožík na krku, ani se nestihl vzpamatovat. To byl první. Začali jsme se opětovně procházet po táboře, když se proti nám vynořili dva muslimáni s baterkou. To jsme se docela lekli, ale zahráli jsme správné vyhulence a nikdo nic nepoznal. Jeden z nich začal něco hledat ve stanu, druhý odešel. Vzduch byl čistý, jen on a já a Matěj. Přiblížil jsem se k němu, měl omotanou arafatku kolem hlavy. Všiml si, že k němu kráčím – znejistěl. „Nemáš brko?“ zeptal jsem se. Než stihl odpovědět, byl můj. Okamžitě dělal mrtvého, pravý roleplayingář. Tak jsem ho odtáhl za stan a rychle pryč. Tábor jsme opustili naprosto bez rozruchu a vydali se k našemu území. Cestou jsme potakali, resp. zahlédli v příkopě úplně mrtvého Satana, alkohol byl tentokrát silnější než on. Cesta domů se nám tak poměrně ztížila, jelikož táhnout nespolupracujícího Satana, který nám svými kroky spíše překážel, jak pomáhal. Když jsme dorazili do tábora, uložili jsme Satana, následně sebe a usínali jsme plni očekávání na poslední boj – poslední boj celé kampaně.
     Ráno jsme sbalili všechny věci a nachystali výstroj. Každý z nás věděl, že protivník disponuje větší silou, než my. Ovšem morálka byla výborná, každý byl připraven splnit svůj úkol na 100%, i alkoholem zničený Satan. OSVK dostala za úkol pozorovatelskou činnost a hlásit pohyby nepřítele, popř. na něj útočit ze zálohy. Hlavní úkol byl odvést Arkana do bezpečí a přežít. Já a Malda jsme byli jedna pozorovatelská skupina, Satan s Čanem druhá. Dlouho se nic nedělo. Pak se ale asi po hodině začali nepřátelé doslova množit před očima. Z vysílaček jsme byli dobře informováni o situaci, naše bojová skupina už byla ve víru boje. Nepřítel začal tlačit velkou silou a tak se musel Arkan ukrýt do lesní školky. Všichni bojovali až do hořkého konce. Boje se přenesly i k nám. Svůj sektor jsme statečně bránili, ale nakonc jsme se museli taktéž stáhnout za Arkanem do školky. Ovšem bylo už pozdě. Arkan, náš velitel a vůdce, byl mrtev. Byli jsme ztraceni. Ovšem myšlenka, co se bude dít s Arkanovým tělem v rukou prašivých muslimů, nás nenechávala chladným. Budeme bránit jeho tělo až do konce. Za chvíli jsem však dostal zásah a padl jsem poblíž velitelova těla na zem. Malda se však nedal a bojoval jako pravý bojovník SDG. Poslední hrdina padl při obraně Arkanova těla. Sesypali se na nás nepřátelé. Mě ještě stihli uzdravit a následně popravit. To byl konec Srbské dobrovolnické gardy – gardy hrdinů, kteří Březinu neopustili ani v absolutním konci, kdy byla porážka jistá.

    Po ukončení bojů jsme posbírali věci a odnesli je do auta. V Jasenné jsme ještě poseděli u pivka, já řidič u Kofoly. Pojedli jsme, pokecali a hurá domů. Kampaň Tenkrát na Balkáně byla neuvěřitelná zkušenost. Byla to kampaň přesně podle našich představ e opravdu jsme si ji celé OSVK pořádně užili. Srbija!!!

rotn. Jindřich Kostelný